EK000108_0006-0007

O zlé sudbě

Byla žila jedna princezna a té daly tři velmi špatně naložené sudičky do vínku, že ať se rozhodne jak se rozhodne, vždycky se to nějak zvrtne. A taky jo.
Když se jednou zrána princezna po velké veselici u dvora rozhodla, že takhle dál žít už nebude a že vstoupí do kláštera, potřebovala toto rozhodnutí někomu svěřit, takže už před polednem byla v jiném stavu.
Princezna nechala vypustit toho dotyčného ve vysmoleném sudu na moře, aby něco nevykecal a plul si kam chce – a pak za zády stařičkého otce krále povila v pohodě chlapečka.
Ten rostl jako z vody v podzemních kobkách a jak stále více dorůstal, nechala princezna povolat mřížaře a zámečníky, aby zamřížovali okna a dveře pozamykali a při takto vzniklém ruchu a pracovním úsilí ji ten chlapeček utekl.
Cestou světem se čirou náhodou potkal se svým otcem, který se z vysmoleného sudu zázrakem osvobodil, slovo dalo slovo, padli si do náruče, dali se dohromady a stali se oba takovými darebáky a lupiči, že se o nich šířila hrozná pověst po celém světě, až se donesla i k princezně.
Princeznu to dohřálo natolik, že se rozhodla požádat o pomoc svého starého otce. Buďto že jí pomůže a s těmi dvěma zatočí, nebo že ona ihned na místě vypije otrávenou sklenku vína. Ale jak byla tak rozčilená, otrávenou číši vypil tatínek – ale jednak byl velmi starý, jednak by ho taková ostuda byla stejně zabila.
Princezna se ihned po pohřbu vydala do světa rozhodnuta ty dva pacholky potrestat. Na cestu vyšla v perfektním přestrojení a krosnou na zádech /za selku prodávající ovčí sýr, ale v krosně na zádech byl sýr jen nahoře. Pod ním měla připraveny nejstrašnější vražedné nástroje.
Když po dlouhém putování našla milence i syna s úmyslem sprovodit je ze světa, ihned se do nich zamilovala a oni totéž, princezna jim věnovala obsah krosny a když byli teď všichni tři v rodinném kruhu, začali mordovat a loupit, že o nich šla ještě horší pověst po celém světě.
Jenomže jim to bylo jedno, pořád něco plánovali a něco kutili, co si umínili, to bez problému provedli, byli šťastní a veselí, protože jim vždycky všechno dopadlo podle jejich rozhodnutí a to také vždycky dobře.
Tři špatně naložené sudičky si okusovaly nehty do krve – ale ti tři, jestli nezemřeli, loupí a mordují podnes – zlá sudba byla zlomená, protože zvítězila láska.