EK001221

Novoluní únor 21 1991

navečer v nemocniční posteli

Tak už to mám za sebou – doufám, že dobře.
Já po plastické operaci největších ohyzdností, které jsem vlastnila. Za měsíc bude první jarní den.
Celý den spím a včera taky. Poslechnout si operaci na hlavě je ……..skřípající zážitek, který by mohl zdeprimovat, když by šlo o násilí. Svobodně spojené dvě vůle chirurga a pacienta se dnes vyšňořily do velkého lesku a ze mě lezly otázky po operaci. Bylo sem tam cítit opálené lidské maso na tom jsem se radši neptala, třeba je to tabu a oni ti neradi vysvětlej, protože jsou ohrožení tou hrůzou. Ale pak jsem se čistě namátkou dozvěděla, že ……. zabraňuje krvácení což je chytrý.
Na Machajdu každou chvíli myslím a mám dojem, že se mi už ………při rozhovoru s tou jeho jakousi příbuznou cosi zjevilo, proč byl takový hamoun a řváč a surovec atd. Ale o tom jindy.
Teď myslím na jaro a ačkoliv …….blízko nebude víc jar, mám ……… ………nesmrtelné. Budu si muset koupit nové ……….
Mám tak trochu vztek, že mi Petr F. chce platit tak zoufale málo. Vždyť on se tím bezplatně ocitne v Praze při natáčení Kafky. A co to píše za blbost, že t toho třeba nic nebude?
To skřípění? bude vždycky slyšet, je takové tenoučké strašlivě špičaté a musí na něm být krev, na tom? skřípotu, sem tam zahlédnu dlouhý narezlý? vlasy Petra.
Trochu mi to připomíná útočící kudlanku nábožnou, kdyby o sebe třela ty děsivé nohy, znělo by to asi stejně skřípavě a ostře.