EK001222_0051-0052

asi 75 rok v noci, kdy mi bylo zle a zle

Sedím takle jednou v noci v Sofii, hlavním městě Bulharska, u barpultu, protože noc byla příliš dlouhá a hlavně letadlo do Prahy letělo zase tak časně zrána, že jsem si řekla, že nemá cenu jít spát a bejt rozespalá, takže to tak nějak přetluču.
Chrám svatý Sofie, kde jsou namalovaný všelijací tajtrlíci, za obrazy se dávaj přání se stížnostma a přáníma, mě už dávno nezajímal - a to je hlavní ozdoba Sofie - taky byl zavřenej, protože kostely zavíraj stejně jako obchody v době mýho příletu z jednoho ostrova, kde se točí nějakej film, kde jsem teda taky pracovala - a tak sedím na tý židli u báru a povídám vousaté, statné barmance tureckého zjevu, jestli mi může dát něco k pití, třeba whisky. Zavrtěla hlavou – to jest na Balkáně souhlas – a já povídám, aťˇ mi dá tuplovanou a k ní sodu. A povídám neznale, jestli můžu platit v leva. Vousačka se zarazila a přikývla – to je na Balkáně nesouhlas. Nikdy jsem to včas nepostřehla a tak se stalo, že jsem si tu whisky objednala. Barmanka ale pochopila, že běží o evropského blba a důrazně mě požádala, abych ji řekla, jakým penízem budu platit. Hovořily jsme spolu lámanou angličtinou, ruštinou, bulharsky a německy. Rozhovor však dopadl příznivě, protože jsem pochopila, že ta mastná ženská mi nedá ani mrť, když nevycváknu MONEY cizí valuty. Vedle u barpultu se řehonili tři úplně ožralí západní Němci, jeden větší blbec než druhej a dělali na mě směšný ksichty, protože slyšeli, že celkem plynule hovořím německy a posmívali se.
Hodila jsem na ně normální sranec a hrdě jsem dala svůj poslední valutový peníz za svou double whisky a žádala jsem dál, aby mi byly podány americké cigarety 555.
V této rušné chvíli přiskočil na vedlejší židli vedle mě malinkatý Japonec, kterým jsem já v té době říkala Žaponci a měla jsem pro ně přímo vášeň. Kde jsem uviděla Žaponce, už jsem si představovala, jak tančí čardaš a jak výskají-.
Žaponec nemeškal a vida mou snahu, získat cigarety značky 555, sáhl pohotově do příruční kapsy a nabídl mi jednu z těchto cigaret.
Tak jsme se seznámili. Žvatlali jsme spolu špatnou angličtinou – ale co, špatnou, vůbec žádnou, von toho taky tak zase moc neuměl, proto byl na Balkáně – také německy, to docela uměl, ale taky zas ne moc, měl učesanou pěšinku, šikmé oko, jak se na Žaponce sluší a kravatu na uzel. Povídal mi, zničehož nic, abysme šli spolu do báru hodit do sebe ňákej drink, že von to zaplatí a že si spolu eventuálně zatančíme.
Proč ne? Povídám a už jsme mazali k báru. To byl nóbl podnik s obrovským Turkem jako vrchním, co na nás čuměl podlým okem a hádal, co tohle asi může bejt za dvojici.
Proč ne, povídám si. Trochu se vožereš a aspoň usneš v letadle. Předtím jsem lítala v letadle každej čtvrtej pátej den s ožralejma pilotama co řídili Dakotu a když jsem pokaždý uviděla, jak kráčejí prdlý do toho stroje, tak jsem si dycky pro jistotu taky dala, aby mě případná smrt tak nezalekla.
Tak jsme to mazali do místního báru.
Tlustej Turek alias Bulhar s tlustým červeným opaskem přes tlustej pupek si nás podezřívavě změřil a pak nám vykázal místo pro dva. Bylo tam dusno k omdlení. Nějaký svíčky snad hořely porůznu po stolech jako modlitba za mrtvý – a toho smradu z česneku a růží – to byla směs pro labužníky!
Japonec to bral lehce. Japonec netušil, co je to Balkán – já jo. Já jsem už dávno tušila co je to Balkán, ale co vysvětlovat Japoncovi? Ať si dělá co chce. No prostě jsme se opíjeli. Japonec mě měl za zvláštní typ kurvy, to jsem pochopila už u té vousaté barmanky u toho bárpultu.
Tak jsme pili. Tlustej chlap donášel jednu whisky za druhou a Japonec se chopil náhle intimního slova a zeptal se mne, jestli jsem vdaná.
Ne, povídám, vy jste ženatej pane inžinýr / Japonec byl inženýr/. Von se maličko urazil a povídá, že ženy nemají co sedět v báru s neznámým Žaponcem a že nemaj se vůbec na nic ptát.
Už mně unavoval svejma japonskejma kydama, co se smí a co nesmí – beztak doufal, že klofl nějakou extra kurvu – a tak mu povídám, docela unavená. Víte co, inžinýre? Teďka vy budete mluvit japonsky a já budu mluvit česky. Co vy na to?
Zachechtal se tomu velmi radostně a povídá: taky to může bejt k něčemu dobrý. Já povídám: tak něco řekni. Japonés. A von něco řek a já na to. Už mě sereš, jdi do prdele.
Opilec ožil a zvolal. Vy mluvíte sprostě!
Uměl totiž basic czech.