EK001222_0096

18. srpna 1991.

Nevím, jestli se jmenuješ Petr. Nevím, jestli Tobě píšu. Jestli je to se mnou tak špatné nebo dobré?, že píšu pouze Lásce, o které vím míň než nejen o Mléčné dráze, ale o které nevím ani tolik jako o palci své nohy, je to dobře nebo ne?
No, každý šílenec mého typu ví, že nic není ani dobré ani špatné. A tak nevím, nevím, jestli bych si neměla vzít špagát a oběsit se. Pro nešťastnou Lásku, kterou jsem vlastně nikdy nezažila. To se ví, že to jen říkám, jen tak, je půltřetí zrána, dopsala jsem článek o představení Bulgakovova Útěku s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli, o který mě požádala Marie Valtrová – no, budiž. Vložila jsem do toho kus vášně. To je vše. A s nikým jsem se dnes večer nepomilovala tak, abych si oddechla od sebe samé. Možná, že jak Ty jsi mi napsal, budeš psát třaslavou stařeckou rukou, že mě miluješ, budu možná zase já psát Tobě dopisy jakožto Její výsosti Lásce. Škoda, že ta ženská není identifikovatelná. Asi to bude ženská. Kdybych teď psala přímo Tobě, jako adresátovi, nešlo by to. Takhle, když jsi pouze krycí značka, heslo, znamení, mi to jde.
Zajímalo by mně jenom jedno, proč toužím po lásce, se kterou si pak nevím rady. Nikdy. Nikdy jsem si nevěděla rady, ať jsem byla bezuzdně šťastná nebo stejně nešťastná. Proč mě to tak vábilo? Co na tom může být, že jsem to furt chtěla i když jsem předem věděla, že to je – ne, hra ne, ale něco příbuzného hře, hazardní, ďábelské, přitažlivé a později odpudivé záležitosti??? Vylučuju hormony – těch bylo vždycky dost – vylučuju teda třeba hlad po sexu. Copak – ten znám taky a vždycky jsem mu dala – s prominutím – nažrat, jako zvířeti. S tím se člověk nemůže příliš párat. To by ztrácel čas. To nemá cenu. Tady máš – nažer se. Konec.
Ale co ta touha po něčem s prominutím – vyšším?
Není to moje touha po smrti nebo po Bohu? Obojí si je podobné. Nebo je to klišé? Může smrt zprostředkovat styk s Bohem? Nebo ne? Ach – zase to téma. Ptám se na něco, co dávno vím a moje otázky jsou pouze jakýsi prostředek řekla bych dobrovolný koncentrák, že se jako ptám, navlečená do kostýmu těla.