EK000020_0015

Hlava
Klobouky

Hlas: Je to jistě zvláštní, že se kolem některých hlav podle tvrzení svatých anebo známých od svatých, prý rozlévala záře. Možná, že to není nic jiného, než metaforou, nadsázkou vyjádřit to, že v lidské hlavě je mozek a dotyčný mozek, záhada nad záhady – může vyzařovat rozum.
Profesor Charvát z Prahy tvrdí, že mozek je jediná hmota ve vesmíru, která se neznámo jak a neznámo čím, pokaždé znovu obnovuje.
Kdyby to tak bylo, pak klobouk dolů před mozkem. Mozek pak bývá ukrytý v lebeční kouli – jako takový puding což je velmi nebezpečné zvláště pak ve válce.
Bez hlavy, té jedinečné královny, toho skvostu těla, se nikdo neobejde.
A ať si svou hlavou dělá co chce, musí ji mít do konce života, připevněnu na krku, odkud pak prochází spousta sil z mozku vytékajících, do lidského těla a jeho živobytí.
O lidském mozku toho bylo napsáno tolik, že nemá smysl to opakovat – je to centrála lidské bytosti, je to bytost v bytosti. Je to možná malý vesmír v našem těle. Protože bez mozků nemůže existovat ani myš.
Hlava je tedy ozdobou těla – a v různých časech a v různých období mívala rozličné podoby. Proč? To je otázka, které bychom se měli dnes věnovat.
Hlava je nejvyšší místo u člověka, který chodí po dvou – to znamená, že je nejhornějším bodem lidského těla. Dole jsou nohy – nahoře je hlava. Hlava ční nad tělem směrem nahoru –to jest do prostoru. Prostor pak je na naší planetě ohraničen vzduchem, který dýcháme. Vzduch je potřebný pro obnovení všech buněk v těle a jestliže mozek je hlavní součástí našeho těla, potřebuje pohltit, pohlcuje buňky, které vdechujeme, aby žil.
takže některá hlava prý zářila – jiná nezářila.
Hlava se většinou pokrývá nějakou vhodnou pokrývkou v čas nepohody – to jest když prší nebo je příliš zima. Tak se to říká. Ale nemůže to být jenom tak. Hlava, ozdoba lidského těla, na sebe brala nejrůznější ozdoby, kterým se dnes chceme věnovat a chceme hlavně položit otázku, na kterou neodpovíme.