EK001564_0024_0001

Adam

Adam ležel pod stromem a spal, protože celé dopoledne psal vyhlášku, že si hospodin nepřeje, aby mu někdo chodil na jablka poznání, a had ten taky spal, ale jenom na jedno oko a druhým pozoroval Evu, kterou nudilo být zticha, ale musela, protože hospodin ji udělal z Adamova žebra a proto nesměla Adama ku příkladu vzbudit a jít se s ním koupat a had viděl, že je smutná a udělal na ni: - Chr chr chr, - aby ji pobavil, oni hadi nic lepšího nedovedou a Eva se usmála a řekla: - Já nevím, proč ten hospodin nechce, abychom se kamarádili, on říká, že se mu hadi protivíte, že by na vás nesáhl ani za nic. -
A hadovi se začala třást brada a Eva povídá: - Ale ale, snad bys to nebral tak váže, na mne má zase spadeno, že jsem ženská a že skrze mne přichází hřích a pohoršení a pořád si jen šeptá s Adamem a slova mu neřekne, když se Adam nade mne vytahuje. Já nevím, co bych si bez tebe, můj malinkej počala. -
A had povídá: - Já tě mám tak rád, Evičko, ty se mě neštítíš, pojď uděláme jim něco naschvál. -
A dlouho si šeptali a ukazovali si na tu vyhlášku a na jablka a smáli se a Eva řekla: - Kdyby něco, tak já řeknu, že tys mne navedl, nově on nic nemůže, ty jsi zvíře.
A had šeptal: -Zajisté, zajisté, - a stáhl ji obratně větev a Eva utrhla jablko žluté a červené jako malované. Půlku ho spolu snědli a bylo to moc dobré jablko, ani moc kyselé, ani moc sladké a Eva pak vzbudila Adama a řekla s nevinným obličejem:
Ukousni si. - A had se musel smát a zasahoval to kýcháním a Adam si rozespale ukousl a chtěl ještě, ale vtom se ozvala rána a stál zde hospodin a za ním anděl s vousisky a hospodin řekl: - A ven! a hned! To je moje zahrada a moje jablka a ať už jste venku! -
A Adam křičel: - Hospodine! proboha! to jablko utrhla Eva! - Ale hospodina už to nebavilo a anděla vousisky je všechny vyházel na ulici a hadovi řekl: - Marš do pekla zmetku! Kšsc! -
A had povídá: - Nechci nechci! Já se tam zkazím, já to vím!
A Eva řekla: - Jen jdi hade, tam si užiješ legraci! - A had přestal plakat a těšil se do pekla a šel pryč a Adam se mračil a pozoroval Evu a řekl: Všechen hřích přichází skrze ženu! Co si o nás lidstvo pomyslí, až se to rozkřikne s tím darebákem hadem a s tím jablkem, to tedy nevím. -
A Eva mlčela a Adam se díval na Evu a Eva se dívala na Adama a Adam se díval na Evu a Eva řekla: - Abys chtěl co vědět, lidstvo nás bude uctívat a na náš společný svátek si postaví stromeček, jako jsme měli v ráji a budou na něm jablka a taky na něm budou hořet svíčičky, jenomže za boha nevím z čeho ty svíčičky budou a jak to, že budou hořet! -
A Adam řekl: - Pro pána, hoření je přece proces mezi kyslíkem a vodíkem a svíčičky to je přece obyčejný sdearin s knotem, to je přece tak jednoduché! -
A Eva řekla: - Jak ty jsi chytrý! -
A za rohem vyhlédl had a šeptal: - Zajisté zajisté. -
A Adam vypjal prsa, Eva si tam položila hlavu- - -
a vy to beztak dál už všechno znáte, ale musíte sami uznat, že ženské nejsou tak špatné, jak praví pomluvy, i když se kamarádí s hadem.

Edison

Edison měl doma skříň po pradědečkovi, ve které bylo spousta všelijakých zásuvek, kam nikdy nepřišlo světlo, v rodině se říkalo, že je tam rodinné tajemství, a ty zásuvky byly tak hluboké, že ať tam Edison svítil karbidovou lampou nebo plynovou lampou nebo petrolejovou lampou, byla tam pořád tma, ve které nebylo vidět nic a Edisona napadlo, že by se tam mělo vrhnout nové světlo a začal vymýšlet žárovku.
Dlouho ji vymýšlel, když mu to šlo, byl potichu, ani nedýchal, když mu to nešlo, sakroval a jednoho dne se všichni dozvěděli, že jeho práce je úspěšná a že ji dokončuje.
Psaly o tom noviny, v kavárnách se tančila tak zvaná Edisonova skočná, Edisonovy fotografie šly na dračku, říkalo se, že vypadá jako Prometheus, že vypadá jako génius, jako bůh a krásné dámy ho tisíckrát na tom papíře zlíbaly a všude se mluvilo o žárovce.
Taky kostelníci byli rádi a těšili se, co si ušetří práce se svíčkami a mezitím dopil Edison svoje kakao a vložil do připravených desek hotový vynález s podrobným vysvětlením, jak postupovat při výrově a všechno to odnesl na patřičná místa, lehl si a čekal, co se stane.
A stalo se to, že jakmile cvakl vypínač a světlo žárovky ozářilo zásuvky pradědečkovy skříně, uviděl Edison jenom ohnutý hřebík a noviny s nápisem Povodně v Oklahomě a jinak nic a Edison si řekl, že objevovat, jak se věci skutečně mají, je vždycky překvapující. A pak si do prázdných zásuvek naskládal to, co do nich patřilo a byl rád, že se mu to povedlo, odpočíval a četl si.
Zatím postupovala elektrisace světla.
Nejdříve to odnesla Panna Maria Lurdská, v elektrickém světle vůbec nevypadala jako vznášející se bytost v závoji, nýbrž jako sériově vyráběná sádra na soklu a kostelníci nadávali, že je Edison ateista.
Ale na tom nezáleželo. Horší bylo, že teď všichni uviděli, že dokonce ani sám ten Edison v tom světle nevypadá:
ani jako Prometheus
ani jako génius,
ani jako bůh,
že vypadá jenom jako Edison.
A hned všichni vůči němu ochladli, i skladatel skončí, i páni od novin, i krásné dámy z kavárny.
Copak si to mohli dovolit být sami sebou, aby prostě vypadali, jak vypadají a stačilo to?
Aby byli tím, čím jsou skutečně a bylo to dobré?
A tak se zkrátka muselo narychlo vymyslet stínítko, nebylo to zvlášť složité už proto, že stínítka mají starou tradici a tak se to všechno urovnalo, svět mohl jít v pořádku dál a Edisona bylo možno pochválit, že vymyslel žárovku.