EK002856_0002-0046

FRANZ KAFKA
LITERÁRNÍ A VIZUÁLNÍ SCÉNÁŘ

Ester Krumbachová:
FRANZ KAFKA.
/Ten, který odmítal mít převahu./
Literární a vizuální scénář.

Psáno pro Freistadt production IBA
a
FATE STUDIO PRAHA
1991.

I.
SPISOVATEL, FILOSOF, PROROK.

1. Komentář:
Každá z jeho vět, ba dokonce i jím jenom prohozené slůvko, dosahovalo hluboko až asi do nitra země. Ale jak se to událo, že šlo o ponor až do hloubi našeho světa, to nedovedl nikdo vysvětlit, ani ti, kteří mu stáli nejblíž, dokonce ani Max Brod, objasňující a vykládající jeho život, ani takový filosof jako Felix Weltsch anebo filosof Hugo Bergmann, ani Oscar Baum…
Ti všichni uměli vysvětlit, co snad Kafka mínil….

1.Dlouhá alej, šero úsvitu. Na samém konci aleje, která končí v šeru, kráčí vzdálená charakteristická postava Franze Kafky. Snímána zoom objektivem, takže kráčí jakoby na jednom místě.
Zvuk: kroky na štěrku, zrychlené, zpomalené, zaváhání, chvíle odmlky, rychlejší chůze, živý, organický rytmus.

2. kom. pokračuje:
Ale JAK to přišlo, že Kafka říkal právě to, co říkal, že často říkal právě tak, jak říkal, jak se to událo? To nikdy nikdo z nich vysvětlit nedokázal.

2. Mezi stromořadí, pravidelně zasazené kmeny, nejlépe topoly, vnikne ostré světlo. Stromy vrhají napříč cestou ostré, tmavé stíny a mezi jejich stíny stojí mnoho stínů siluety Franze Kafky. Mnoho stínů Kafků stojí mezi mnoha stíny stromů, zatím Franz Kafka pokračuje ve své daleké chůzi, provázené jeho kroky.

3. kom. pokračuje:
Všechno to bylo dáno tím, že Kafka NEBYL výslednicí jedné epochy.

3. Světlo se zatmívá, obraz mizí v šeru až tmě.

4. kom. pokračuje:
Filosofie Franze Kafky zůstává bezejmenná „Kafkovský pocit“, to všeobecné rčení, zní jako označení komplikované, záhadné nemoci: QUinckův ledem…..nemoc Parkinsonova…Oidipovský komplex……
Jak a čím se to stalo, že „Kafkovský pocit“ je srozumitelný lidem z celého světa a že je právě proto jeho dílo přeloženo do tolika jazyků?
Je to přece JEHO pocit viny, strachu z nějakého tajemného provinění, ničím blíže neurčitelný a přesto srozumitelný pocit soudu nad sebou….

4.
Několik portrétů Franze Kafky s rozmanitým výrazem se velmi zvolna prolne jeden do druhého. Fotografie se při prolínání stále zvětšuje, takže poslední je pouze jeho veliká tvář, ohraničená nahoře čelem a dole bradou.

5. kom. pokračování:
-Psaní jakožto forma modlitby, - tak zní Kafkova definice spisovatele. - I když nepřijde vykoupení, chci ho být každým okamžikem hoden.“
Zač se modlil svým dílem? Aby měl sílu unést nelítostnou diagnózu lidského plemene?
Jestli toto byl důvod, proč se narodil a kudy musel poslušně jít, byl to nesnesitelný příkaz. Teoreticky rozpitvat lidskou hrůzu z pronásledování a z dopadení, kdy i ten nejnevinnější se musí cítit vinen!

5.Krátký dokumentární snímek z nacistického KL. Naší Židé stojí před fotoaparátem před odchodem do plynové komory. /Odkazuji dokum. snímek z filmu Michala Romma „Obyčejný fašismus“./ Oči mužů mají v blesku fotografie v sobě ukrytou hrůzu, apatii, ale i pozornou, inteligentní bdělost jednoho z nich.
Jeho oči se prolnou do náhle zvětšených očí Franze Kafky z předešlé fotografie a jsou si srdcervoucím způsobem podobny.

6. kom. pokračování:
Jakoby v Kafkově díle zařval bolestný atavismus, prověřený zkušenostmi - ale v čase jeho života jakoby si jej nikdo neuvědomoval…Téměř nikdo si neuvědomil, že právě on vytváří minulou přítomnost a přítomnou minulost, kdy lidské plemeno je schopno zbořit fiktivní bezpečí civilizace a kultury, tenounký smalt, pod kterým žije dravec. Dravec a oběť. Strach. Útěk. Dopadení.

6. krátké střihy, dokumenty, oběšení na stromech, postřílení civilisté, stíny mrtvých, vypálených atomovou září na zdech Hirošimy.

II.
OTEC.

Pod titulek je umístěn přes celý obraz rozložená textilie, synagogální opono ze Židovského muzea v Praze.

7. Fotografie chlapečka Franze Kafky z fotografického dobového ateliéru, který zdobí vyšňořená rekvizita beránka.

8. Fotografie otce Franze Kafky. Prolne se do jeho dopisního obchodního papíru se záhlavím, kde je pták na větvi.

9. Archivní filmový snímek z Prahy, kde kráčí mnoho půvabných mladých žen ukázat světu svou krásu.

10. komentář:
CITACE DOPISU OTCI:
Nejmilejší otče, ptal ses mne onehdy, proč tvrdím, že mám z tebe strach…

10. Fotografie celé postavy elegantního, šlechtického a démonicky krásného Franze Kafky.
OD BODU 7 - FOTOGRAFIE FRANZE V DĚTSKÉM VĚKU, SE OZÝVÁ ŤUKOT PSACÍHO STROJE. ŤUKOT MÁ SVÉ VARIANTY, ODMLKY, ZRYCHLENÉ PSANÍ, OPRAVY PŘEKLEPU, ZVUK SÍLÍ A SLÁBNE V DALŠÍCH, NÁSLEDUJÍCÍCH OBRAZECH.

11. kom. pokračování:
………..proč tvrdím, že mám z tebe strach……

11. Prodejní pult obchodu s látkami a galanterním zbožím. Absurdní množství náprstků, polštářků na zapichování jehel a špendlíků. Obchodnický metr. Klubka bavlnek mnoha barev. Velké nůžky na stříhání látek a jiné sady malých nůžek na prodej, nůžky všech tvarů. Kotouče sametových stužek. Směs nudného, nanejvýš konzumního zboží.
Nad pultem tlusté ruce, nad ním tlusté břicho. Ženské ruce v rukavičkách i bez nich. Mužské ruce jsou obratné a rychlé.
Zvuk: Herrmanův hlas:
…Zajisté..milostivá..nůžtičky..tyto? Ano, dáme..tady náprstečky..dáma má jiné prstíky, že?…prosím? ano, samozřejmě, šicí heidvábíčko? Tmavší? Ano, dáme!—Josef, skoč do skladu pro tmavší fialovou sametku…padesát metrů, zajisté, rád, to budou šatičky samá stužka, slečna dcera bude krásná…kráska se vždy dobře provdá - nemám pravdu?…
Zvuk: slábne, ťukot zesílí

kom. pokračování:
….že mám z tebe strach.
Kňoural jsem jednou v noci o vodu - snad si to také pamatuješ. Jistě ne žízní, nýbrž proto, že jsem chtěl zlobit a také se pobavit. Když nepomohlo několik pohrůžek, vzal jsi mne z postele, vynesl mne na pavlač a nechal mne tam o samotě chvilku stát v košili….

Obraz rukou látek měření, pokračuje.

12. kom. pokračování:
Odnesl jsem si z toho jakési vnitřní poranění. Podle své povahy jsem nikdy zcela nepochopil, jak spolu souvisí to nesmyslné žebrovaní o vodu, jež se mi zdálo samozřejmé a ta nadmíru strašná věc, že jsi mne vynesl ven. Ještě po letech trpím trýznivou představou, že skoro bez příčiny by mohl přijít ten obrovitý muž, můj otec, poslední instance…a já že jsem takové nic…..

12. Tlusté ruce měří metrem absurdní množství látky, která se nadouvá a překrývá obraz, je stále větší a větší, že její okraje se ocitají mimo obraz, lze zahlédnout jen tlusté ruce, které měří metrem jejich nadnesené množství.
Zvuk: Herrmanův hlas: Jeden, dva, tři, čtyři, pět……….dvacetšest, dvacetosmt….čtyřicet…..sedmdesáttři…sedmdesát osm, sedmdesátdevět…..
Zvuk počítání slabé podbarvěme text dopisu.

13. kom. pokračování:
….vždy mi byla nesrozumitelná tvá úplná lhostejnost proto, jakou bolest a jakou hanbu mi dovedeš způsobit svými slovy a úsudky, bylo to, jakoby vůbec netušil, že máš takovou moc…..a tvá pro mne záhadná nevina…..

13. Alej, kudy kráčí Franz Kafka ve velké dálce. Rychle se šeří, až je úplná tma. je to černý blank, ve kterém se náhle rozsvítí okno. Je otevřené. Lehká záclona se zachvívá větrem.

14. kom pokračování:
……tvoje nevina….nejmilejší otče…..
Když jsem posledně stonal a tys za mnou potichu přišel k Ottle do pokoje, zůstal stát jen na prahu, abys mne zahlédl v posteli a ohleduplně jsi mi jenom pokynul rukou…..V takových chvílích jsem plakal štěstím a pláču teď znovu, zatímco píšu….

14. Obraz rozsvíceného okna se prudce přiblížil. Proti světlu stojí dvě ten postavy pánů v buřinkách, nehybní a pozorní. Osvíceným oknem za záclonou přejde zvolna ženská silueta a zmizí. Dvě temné siluety pánů v buřinkách synchronním pohybem hlavy sledují její pohyb.

15. Dvě siluety pánů v buřinkách se k sobě naklánějí.
Zvuk: tichý nesrozumitelné šepot.

16. Světlo v okně zhasne. Šepot dvou pánů se ozývá v černém blanku.

III. PŘEVAHA

17. kom. pokračování:
-Po každé druhé ženě jsem se ohlédl, - zaznamenává si Franz Kafka, -a nevím, proč právo ty nejhezčí a nejlépe obecné jsem považoval za špatné.. -

17. Archivní filmový snímek Prahy, kde kráčí mnoho půvabných žen, ukázat světu svou krásu.

18. kom. pokračování:
Byl to oprávněný strach, přestrojený za nevědění. Snad, pravděpodobně, tentýž atavistický prorok jeho krve, který ho vedl k přesné analýze hrůzy z polapení.

18. Archivní snímek hnědne, až se rozprostře přes celý obraz. Hnědá se proměňuje v temnou, krvavou červeň.

19. kom. pokračuje:
Před kterýmkoliv řeznictvím propadal strašlivé úzkosti, hraničící s fyzickou nevolností. Odmítal jíst maso. Z běžného obrazu kusů masa za výlohou se stal obraz hrůzy zvířete, dopadeného a chyceného a na jeho hrdlo dopadajícího řeznického nože. Přesný a důsledný obraz kterým uzavírá své dílo „Proces“.

19. Krvavě červený blank se prolne do zvětšeného kusu masa, pokryje celý obraz.
Zvuk: bolestné zakřičení zabíjeného zvířete.

20. kom. pokračuje:
Nebylo pak jeho přehnané vyčítání otci pouhým projevem odporu k převaze silnějšího?

20. Dva pánové v buřinkách zády k nám před kolmým srázem lomu. Jeden z nich zvedne pomalu řeznický nůž.

IV. ŽENY

21. kom. pokračování:
Franz Kafka odmítal být silnějším. Odmítal mít převahu.
Takže věděl, že když odmítá celým svým založením být tím silnějším, stane se zákonitě tím slabším. Že bude polapen v sametové kráse a že z něj bude „jen jakési nic.“

21. Obraz pánů v buřinkách se prolne do teplé hnědi. Na ní se třpytí sklenice z čirého skla a v ní, ve vodě se královsky tyčí polorozvitá růže, žlutá, se zelenými odstíny. Růže rozkvétá do plného květu.
Zvuk: ťukání podpatků ženských střevíčků. Lehký ženský smích. Jiný smích. Jiný smích.

22. kom. pokračování:
Jeho neviditelná síla ducha zůstává tiše ve stínu modelu neúplatnosti poznání svých vlastních slabostí.

22. Obraz rozvité růže se k nám přiblíží v okamžik, kdy na ni dopadne několik kapek vody.
Zvuk: Mužský hlas /Franz/ zašeptá: -Bože!!!!!-

23. Zděšeně vycouvával z definitivy svého prvního zasnoubení, aniž byl schopen z ohleduplnosti říci o sobě a svých pochybách a strachu, že se cítí vtahován do světa manipulace manželství, kde se ztratí.

23. Velký výřez ze zásnubní fotografie. Vidíme pouze velkou tvář Felice Bauerové s nevyzpytatelným výrazem. Kamera odhaluje posléze Franze, který se k ní elegantně naklání - solidně působící zásnubní fotografie.

24. Jeho několikaletý vztah s Felicí Bauerovou byl poznamenán, zasnoubení bylo z návrhu Franze dvakrát zrušeno.

24. Několik jiných dobových zásnubních fotografií, solidních a nudných, se prolne vzájemně do sebe, až se vytratí.

25.-Připadám si jako v řetězech, odsunutý kamsi do kouta, kde nejsem nic, - šeptá si Franz do svého deníku.

25. Prolne se přes celý obraz veliká kompozice jakýsi předmětů z tenkých drátů. Předměty z drátů jsou nesdílné, nepochopitelné, čmáranice nejasnosti. Bude-li možno, rychlosběrná kamera bude snímat šílenou rychlostí letící mraky nebo mrak na obloze, který tvoří pozadí drátěné kompozici.
Zvuk: silný vítr.

26. Nebyla to však definitivní formulace jeho vztahu k Felice.

26. Zvuk: úder velkého pražského zvonu. Na toto znamení předešlý obraz znehybní a pomalu se vytrácí.

27. Při pokusu obnovit znovu zrušené zasnoubení, požádal svého pražského přítele Ernsta Weisse.

27.Fotografie Ernsta Weisse.

28. a Felicinu přítelkyni Grete Blochovou, aby mu dopomohli k uskutečnění jeho úmyslu.

28. Negativ fotografie Grete Blochové.

29. Grete Blochová s Kafkou otěhotněla, což se on nikdy nedozvěděl. Jejich dítě v dětském věku zemřelo. Ve Franzově zápiscích není o ní téměř zmínky.

29. Negativ se prolne do vyvolaného snímku Grete.

30. Nebylo to proto, že se z Franze stal odsouzený, kterého soudila porota, skládající se ze soudců Felice Bauerové, Ernsta Weisse a Grete Blochové, která dala přečíst Felici Kafkovy dopisy, ve kterých Franz vyjevil své názory na manželství i na Felice?

30. Fotografie Grete Blochové se přesvětluje tak, až z jejího snímku, z její tváře nezůstane nic, než světlá skvrna. Na nezřetelnou plochu vyrudlé fotografie dopadnou dva stíny: dva muži v buřinkách. Dvě hlavy, dvoje ramena.

31. V době zrušení prvního zasnoubení s Felice se Franz miloval ve Švýcarských lázních s mladičkou švýcarskou dívkou. Zmínky o ní jsou plné závrati, něhy, nalezení jistoty, že by v lásce mohl zemřít a proto by mohl žít. Poprvé jsem se miloval s křesťanskou dívkou….Byla napůl dítě….Byl jsem zcela pod jejím vlivem, všemi směry rozbolavělý a zmatený..-tiše analyzuje sebe sama ve svém deníku.

31. Fotografie lázní Riva /nebo jiných/, obklopených zasněženými Alpami. Fotografie nebo pohlednice starého typu je rozstříhána na malé čtverečky, které leží od sebe tak daleko, že za nimi vidíme modrojasu oblohu, zcela jinou než na pohlednici, s běžnými mráčky /Podklad obloha: reprodukce oblohy Margritta /. Přes celou tuto kompozici je položena silueta - patrně bílá - nahého dívčího těla s rozepjatou náručí.
Zvuk: cvrkot cvrčků.

32. Vztah k Felice ale přetrval, druhé zasnoubení bylo uskutečněno a trval dlouho, udržován trýznivou rovnováhou pocitu provinění a touhy odejít a současně touhou s ní zůstat a vtěsnat se do neodbytné povinnosti žít podle příkazu společnosti.

32. Fotografie smějící se Felice Bauerové se zatmívá a objeví se fotografie Franze Kafky, vepsané napětí a úzkost ve tváři.

33. Milena Jesenská, pražská Češka, žurnalistka a novinářka, byla provdána za Rakušana Ernsta Polska ve Vídni a milovala svého muže stejně jako Franze Kafku.

33. Portrét Mileny Jesenské.
Zvuk: Vyzvánění loretánských zvonů.

34. Franz Kafka je tím zřetelně osvobozen od potupné nutnosti se s ní oženit. Jejich rozsáhlá korespondence je ojedinělým způsobem zakódována. Důležité a přesné signály jsou že Franz potlačuje svou žárlivost na manžela, která ho s Milenou svazuje

34.Výtvarně prokomponované dopisy Mileně. Zvýrazněno „Liebe Milena“, Dein F.“. Pohlednice, hustě popsané i kolmo na volných okrajích. Několikeré ukázky.

35. a téměř současně a nečekaně se jejich dennodenně psané dopisy ocitají na půdě téměř nudných a téměř manželských sdělení,

35. Ženské paže, objímající mužskou šíji. Prsty jemně laskají vlasy na krku muže. Snubní prsten.

36. aby je vystřídalo zoufalství touhy za ní přijat, uvidět ji. A v tentýž okamžik hledá Franz ihned únikovou cestu, někdy až groteskní záminku, která by mu znemožnila se s ní setkat. Milena byla silná, Franz také. Ale jinde - ve zcela jiné zóně. Trpěl tím tak, že ji požádal, aby mu přestala psát. Zoufalá Milena u vyhověla.

36. Proti podvečernímu „vídeňskému lesíku“ se setkávají nejasné postavy Franze a Milena, jeden druhého objímá, žena je světlá, muž je tmavý. Obraz tmaví, objevuje se temněmodrý blank.

37. K utrpení trvalého vztahu odsouzený opět uprchl. Nebo - nebylo by lépe říci k trvalé korespondenci?

37. Z temněmodrého blanku se vynořuje dlouhá, rovná, pustá pražská ulice, kterou spěšně odchází silueta Franze Kafky.

38. Výjimečná dobyvatelka srdcí, Milena Jesenská, přeložila první do češtiny několik Kafkových próz. Obhajovala vášnivě zcela nového ducha, který vstoupil s Kafkou do literatury i do duchovně filosofické sféry začátku dvacátého století.

38. Prokompované Kafkovy knihy, přeložené Milenou Jesenskou do češtiny. Jedna z knih je rozevřena, její listy oživují lehkým větrem.

39. Franzovi Kafkovi jako vzbouřenému andělu s mocnými křídly a příliš jemným duchem analýzy svého bytí nebylo dáno najít v lásce své kotviště. Příliš se děsil řetězů, které by ho poutaly.

39. Kafkovy knihy, Milenou přeložené, překryje temněmodrá tma.

40. Dora Dymantová poslední žena už v době jeho těžké nemoci, není otazníkem ani vykřičníkem. Byla mu dána, aby ho provázela nemocí až ke smrti.

40. V temněmodrém blanku se pozvolna nasvědčuje na marách ležící lidské tělo, zakryté bílým prostěradlem. Zvuk: velmi tichý pláč, nejasná slova: Mein lieber…mein lieber…

41. Franz Kafka byl pohřben na Novém židovském hřbitově v Praze.

41. Úmrtní oznámení Franze Kafky.

42. Nový židovský hřbitov leží daleko za majestátním městem, tehdy vlastně na periferii, odkud se otvíral pohled z náhorní plošiny kamsi do nitra Čech.

42. Hlavní alej Nového židovského hřbitova. Zvuk: kroky množství lidí, tiché a pomalé.

43. Ta necelá stovka lidí, kteří kráčeli z obřadní síně za rakví k vykopanému hrobu - ti všichni věděli o silné Kafkově jsoucnosti a věděli nebo předvídali jeho světovou budoucnost. Z jeho nejbližších kromě Franzovy rodiny přijmuli jeho odchod jako zdánlivý a nepravdivý.

43. Zoom objektivem snímaný zpívající pták. Jeho otevřený nováček naznačuje, že pták zpívá, ale ve zvuku pokračují pouze kroky.

44. Max Brod
Hugo Bergmann
Oscar Baum
Robert Klopstock
Felix Weltsch
Ludwig Winkler
Rudolf Fuchs
Johannes Urzidil
Friedrich Thierberger, Franzův učitel hebrejštiny

44. Podle vyslovených jmen se budou objevovat fotografie. Musí být zvětšené a zrnité. Přes ně se tetelí lehké stíny listí začínajícího léta. Portréty se budou prolínat. Každý portrét bude mít vlastní podpis anebo titulek pod obrazem.

45. Každý hodil svou hroudu země. Byla to světlá, jílovitá hlína, prostoupená drobnými kamínky, která s duněním dopadala na holou dřevěnou rakev.

45. Lehounké, ranně letní listí se zachvívá na stromech proti obloze. Zvuk: ženský výkřik, který překrývá hebrejská modlitba mrtvým. Hroudy, dopadající na rakev.

46. Zde tedy leží jeho tělo.

46. Náhrobek Franze Kafky

IV.
ŽIDOVSTVÍ - PRAHA

47.
Od určité chvíle svého života se Kafka toužil přestěhovat do Palestiny. - Jako člen národa bez země nemůže člověk správně žít, - takto potvrzuje svoje rozhodnutí i svou touhu.
Jeho rodný jazyk byla němčina, ale jeho pradávný, zapomenutý jazyk se začal učit, začal se učit hebrejsky. Ve svém vnitřním ponoření se chtěl vrátit do své konkrétní rodiny, do své původní vlasti. Profesor Scholem mu na jeho dopis odpověděl zamítavě, rozmluvil mu touhu žít v Jeruzalémě.

47. Rozevřené strany učebnice hebrejštiny. Písmo se zvětšilo. Různá základní slova, základní pojmy. Zvuk: tichý hlas vyučuje hebrejsky. Druhý hlas /Franz/ neobratně vyslovuje. Tichý hlas opakuje špatnou výslovnost a vyslovuje přesně. Druhý hlas poslušně opakuje určenou výslovnost.

48. Praha, hlavní město tehdy nového samostatného státu, město s prastarou židovskou tradicí.

48. Rackové nad Vltavou, celé stovky bílých ptáků, kteří posedávají na zábradlích mostů, rackové a voda, ve vodě se zrcadlící město.

49.Město zvláštní symbiózy Čechů, Rakušanů, Němců a Židů, obohacujících duchovní pražské klima, Židé, hovořící a píšící převážně německy stejně jako Franz Kafka.

49. Zvuk: křik racků, zaléhající od Vltavy až k některé z uliček Starého města. Úzká ulička, vedoucí ke vchodu Staronové synagogy.

50. Ať chtěl nebo ne, Kafka byl Praha a Praha byla Kafka.

50. Úzké půdní prostory, zanedbané a nečisté, připomínající scény z „Procesu.“

51. tato Praha je v celém Kafkově díle roztroušena do nesčetných ryzích detailů, inspirátorů jeho díla. Mohli jsme a ještě můžeme mít euro Prahu za svou při každé Kafkově zmínce o ní, přesto, že se jeho dílo rok od roku opodstatňuje.

51. Jiné půdní prostory, děsivě temné, s malými okny nad podlahou. Dřevěná prkna vrzají.
Zvuk: bázlivé kroky, kráčející prostorem.

52. A je zdánlivě zbavováno místních osobní vazeb a spojení.

52. Průchod z Melantrichovy ulice, vedoucí zvláštním lomem k dalšímu východu.

53. Je to téměř satirická kuriózní zásluha Franze Kafky,

53. Prostřih na archivní filmový snímek staré Prahy.

54. že TATO Praha o něm vůbec netušila.

54. Průchod z Řetězové ulice do Karlovy kde se objevuje nový východ.

55. jak by ostatně v době jeho života mohl někdo tušit, že jméno německého židovského spisovatele,

55. Prostřih na dobový archivní filmový snímek, plný pohybu. Automobily jako nový luxus. Chodci.

56. který nebyl známá ani z jiných souvislosti,

56. Výsostný znak na některém ze vznešených domů. Zvuk: křik racků.

57. zůstane nerozlučně spjato se jménem charismatického města Prahy?

57. Nad uzoučkou uličkou čnící věže Týnského kostela

57 A Sv. Jiří na pražském Hradě.

57 B Záběr na nejstarší část pražského Hradu.

58. Jak by jen vzdálené někdo mohl tušit, že kdekoliv na širém světě se na pouhé vyslovení jména Kafka

58. Pouliční osvětlení různých typů, odpovídajících Kafkově době. Zvuk: vzdáleně zpívané hospodské staré pražské písně s harmonikou.

59. okamžitě reaguje slovem Praha, ba že dokonce toto historické město

59. Pražský orloj. Procházející se holubi na dlažbě před staroměstskou radnicí.

60. evropského významu bude během několika desetiletí znamenat pro nesčetné lidi pouze Kafkův domov?

60. Hlávkův most, jeho světla, sochy, zrcadlící se hladina Vltavy. Přeletující rackové.

61. Kafka miloval Chotkovy sady….

61. Chotkovy sady zrána, příšeří stromů, hravé stíny na cestě.

62. jistý čas mu poskytla sestra Ottla malý prostor k práci ve Zlaté uličce, kdysi sídlišti alchymistů z dob císaře Rudolfa II, kde měl klid k práci, aby se v noci vracel tichem domů

62. Zlatá ulička časně zrána, řídké stíny. Domek, který obýval Franz Kafka. Podivné drobné bizarně stavby uličky.

63. Desítky hospůdek, kde diskutovali a balici se Pražané všech národností.

63. Večerní ulička, z otevřených oken a dveří se line stará pražská odrhovačka, zpívaná neumělými hlasy. Franzovu siluetu na okamžitě osvítí světlo hospůdky, aby ho vzápětí opět pohltila tma.

64. V kavárně Arco se Kafka polovičky podílel na výměně názorů svých přátel, kteří patřili k německo-židovské duchovní elitě,

64. Prázdný interier kavárny Arco. Zvuk: nejasná směs hlasů, snad sem tam vynikne recitace veršů Werfelových ano věta z prózy Urzidila.

65. stejně jako v kavárně Union.

65. Prázdný interier kavárny Union.

66. To všechno byl a žil Kafka, nedílná součást Prahy začátku století…

66. Ostrov Žofín. Loďky uvázané u břehu. Ranní rybáři nehybně sedící s udicemi ve svých člunech.

67. tuto atmosféru znal důvěrně, tak jak nikdy neměl už pak šanci znát stejně důvěrně vysněnou zem a město Jeruzalém.

67. Kolovrátkář, hrající starou písničku, opřen o zábradlí Karlova mostu. Píseň je bujará, veselá, plná života.

V.
MAX BROD

68. Důvěrný přítel a celoživotní druh Max Brod přislíbil Kafkovi, že jeho dílo zničí, jestliže Franz zemře. Max Brod byl ve vztahu Brod - Kafka slabším partnerem.

68. Rukopisné stránky Franze, plné škrtů. Vzájemně se prolínají.

69. V jejich vzájemném vztahu vzniklo čas od času i jisté ochladnutí,

69. Úmyslně neobratná montáž fotografií Franze Kafky a Maxe Broda.

70. projevující se ku příkladu proto, že Kafka Brodovi zatajil své znalosti hebrejštiny a nevinně se ho dotazoval na hebrejská souřadná čísla, aby mu vzápětí dal najevo, že je ovládá lépe - snad jako to učinil tehdy, když kňoural v noci o vodu, aby zlobil a také aby se pobavil…

70. Chlapeček Franz Kafka u rekvizity beránka. Zvuk: slabý ťukot psacího stroje.

71. Max ho zato nepotrestal jako kdysi pedagogicky činný otec,

71. Fotografie zhnědne, na hnědém blanku se objevuje nezřetelně velký detail knihy

72. ale neuposlechl jeho poslední přání a vydal v Jeruzalémě v nakladatelství ……….jeho dílo………, které bylo určeno k zániku……..

72. Zjev a titul knihy, vydané v Jeruzalémě. Stále hnědý blank.

73. a nejen to, vyžádal si od Milena Jesenské Franzovy dopisy, které pečlivě uschovávala, aby je rovněž zveřejnil.

73. Fotografie Mileny Jesenské

74. Jeho vlastní dílo je zastíněno péčí, kterou věnoval svému příteli a jeho geniu. Zdá se, že to vše - včetně Franzova životopisu - činil s velkým potěšením, s velkou nadějí a vírou v prospěšnost filozofické hodnoty svého předsevzetí.

74. Jasná obloha /patrně barevná maketa./ Na ní se objevují duhově zářící bublinky. Obloha rychle temní. Bublinky se jasně osvěcují. Obloha zčerná. Jedna z bublin strne „do mrtvolky“.

VI.
ZÁMEK

75. Když se dostavilo první chrlení krve, domníval se Franz Kafka, že běží o „psychologickou příčinu“, kterou nalézal v dlouhotrvajícím loučení s Felice Bauerovou. Diagnóza byla zcela jiná: Tuberkulozní rozpad hrtanu.

75. Kruh bubliny na černém pozadí se pomalu prolíná do oka mikroskopu. Přibližuje se, zvětšuje se. Ve velkém kruhu žijí bacily TBC.

76. Mnohokrát předtím odjel do zotavoven ve Švýcarsku, což byly ústavy přírodní léčby, které mu předtím vyhovovaly pro přírodní způsob života.

76. Malebná pohlednice některých lázní. Krásná příroda, líbezné počasí sálá z jejich optimistického vzhledu.

77. Tentokrát namísto do sanatoria odjel k nejmladší sestře do Siřemi na zotavenou.

77. Zámek v Siřemi. Některé dobové detaily selských domů. Malé celky zahrad a hospodářství.

78. Zde vstoupil poprvé do styku s venkovským životem, s německými sedláky.

78. Vrásčitá, tvrdá, skoro hrubá tvář starého sedláka. Pomžikává, rozpačitě se zasměje.

79. a při jeho vrozeném odporu mít převahu se stává pozorným analyzátorem svého okolí

79. Mladičké, obtloustlé a nepříliš chytře vyhlížející děvče vyjeveně zírá do kamery.

80. a získává tak základní substanci k románu „Zámek“

80. Za výčepním pultem čepuje pivo dívka, popisovaná jako Frída. Neherečka, přesně vytypovaná postava. Zvuk: harašení sedláckých hlasů. Zvolání: Frído! Frída vzhlédne, přitaká němě, že rozumí, doplňuje sklenici či džbánek piva a vychází vstříc neviděnému hostu v hospodě.

81. Už zde v něm začíná žít a pulzovat tajemství nedobytného zámku, je to Siřem, ale zcela jiná a tápající a hledající cestu k zámku je Franz.

81. Zšeřelou alejí kráčí silueta Franze Kafky. Kdesi ve velké dálce se rozsvítí okno. Po něm druhé. Pak třetí. /Makety./ Franz se dává do běhu, utíká stále rychleji k rozsvíceným oknům. Zvuk: nejdříve jdoucí, pak utíkající kroky, namáhavý dech, namáhavý kašel.

VII.
NEMOC A SMRT

82. Do té doby, než byl donucen dát se předčasně penzionovat, trávil Kafka svůj čas jednak u sestry v Siřemi, jednak jezdil na nejrůznější místa, aniž se systematicky léčil.

82. Na černém blanku v jiné kompozici drátěné předměty, zmačkané, překovené, výhružné, ale i tak vpodstatě nejasné. Zvuk: Vzdálené zahřmění. Žabí chorál od neviditelného jezera.

83. Napsal v průběhu volně tráveného času několik próz, při jednom z četných návratů do Prahy četl přátelům úryvky z rozepsaného „Zámku“.

83. Vybledlý snímek muže s kolovrátkem zpívajícího bujarou píseň, kterého jsme již viděli dříve na Karlově mostě.
Zvuk: žádný.

84. Nějaký čas trávil ještě u své nejmilejší sestra Ottly na venkově, vrátil se zpět do Prahy,

84. Fotografie Kafky s Ottlou.

85. aby odjel do Müritz, kde se seznámil s Dorou Dymantovou, tak zvanou východní Židovkou. Patřila k jedné z nespočetných židovských rodin, které uprchly z Haliče.

85. Fotografie Dory Dymantové.

86. Vztah k mladičké Doře obrátil Franze jakoby svítící stranou k zemi.

86. Fotografie Dory Dymantové hnědne, až se změní v teplehnědý blank celý obraz a na něm stojí již dříve viděná čistá sklenice s vodou, kde se královský tyčí žlutá růže s odstíny do zelena, rychle se rozvíjející.
Zvuk: mužský hlas /Franz/ šepot: Bože!

87. Franz Kafka se stále ještě učil hebrejsky. Dívka Dora mu četla z knihy Izaiášovy hebrejsky.

87. Na kvetoucí růži dopadne několik kapek vody, růže se dává do pohybu, její obraz se zvětšuje.

88. Odstěhoval se s ní do Berlína, tonoucího v krizi inflace, kde oba žili doslova v bídě, ve studeném bytě.

88. Do obrazu mizející růže se prolne oko mikroskopu: bacily TBC žijí jakoby zmnoženě.

89. ale Kafka začal toužit po životě, byl podle svých vlastních slov poprvé tak šťastný jak byl. Neměl se už co obávat manželského zápasu, kdo nad kým bude mít převahu. Na to byl příliš slabý a Dora příliš mladá a milující.

89. Z oka mikroskopu se zpětně stává prolnutím duhová mýdlová bublinka, chvějící se ve tmě, žijící, nadějná.

90. Tuberkuloza se změnila v anděla, přinášejícího štěstí a dostatek energie k tomu, aby se rozhodl pro léčbu v sanatoriu v Rakousku.

90. Alej, kudy běží ve velké vzdálenosti Franz s rozpřaženou náručí. Běží k drobné světlé dívce, která rovněž rozpřahuje náruč. Zvuk: utíkající kroky, ženský a mužský šťastný smích.

91. Vystřídal postupně dvě sanatoria, a rozhodl se pro třetí v Kierlingu u Vídně. Odjel tam s Dorou a přítelem doktorem Robertem Klopstockem.

91. Fotografie starých Franzových rodičů. Manžel Herrman objímá kolem ramen něžně svou ženu.

92. Psal neustále svým rodičům do Prahy.

92. Zrcadlení se města Prahy ve vodní hladině Vltavy, obraz, který jsme již viděli. Zvuk: křik racků. Harmonika a vzdálený veselý zpěv, linoucí se z některé hospůdky.

93. milé, konvenční a jeho stav nijak nezveličující dopisy.

93. Dětská fotografie Franze se třemi malými sestrami.

94. Za tři měsíce zemřel. Den před svojí smrtí napsal rodičům dopis. Byl tak zesláblý, že nebyl schopen jej dopsat.

94. Veliký portrét Franze, ohraničený nahoře čelem a dole bradou. Oči jsou upřeny na nás.

95. Dora mu vzala list dopisu z ruky, aby připsala pár vět, že dopis byl pro něj těžký výkon a náhle připsala větu: Už jen pár řádek, které, podle toho, jak prosí, se zdají být velice důležité. Franz připsal poslední dva řádky.

95. Poslední část dopisu rodičům, Dořino písmo a pak téměř dětskou, neohrabanou rukou je připsáno: Montag geschrieben am 2. 6. 1924 gestorben 3. 6. 1924

Závěrečný titulek:
KDYBY BYL TENTO FILM NATOČIL FRANZ KAFKA, BYL BY TO ZCELA JISTĚ ÚPLNĚ JINÝ FILM.
K O N E C.

Str. 27 - 34 Ručně psané poznámky a kresby

str. 35. SEZNAM FOTOGRAFIÍ + KNIH NEBO JEJICH SNÍMKŮ + RUKOPISY + DOPISY
FRANZ KAFKA - všechny dostupné
Dokumentární fota - z války 1. i 2. světové války
HIROŠIMA - atomový hřib
F. Kafka - foto s rekvizitou beránka
otcův dopisní papír se záhlavím
démonicky krásný Kafka - celá postava
Felice Bauerová + Kafka - zásnubní foto
Dobová zásnubní foto - - různá cca 5-6 fotografií
Ernst Weiss
Grete Blochová /VYROBIT negativ/
Lázně RIVA + jiné švýcarské lázně / asi 4 kusy pro můj výtvarný záměr /fotografie / barva
Modrojasná obloha
Felice Bauerová - smějící se
Milena Jesenská
Dopisy Mileně - pohlednice
Úmrtní oznámení - česky i německy
Max Brod
Hugo Bergmann
Franz Werfel
Oscar Baum
Robert Klopstock
Felix Feltsch
Ludwig Winkler
Rudolf Fuchs
Johaness Urzidil
Friedrich Thierberger
Union - kavárna
Arco - kavárna
Rukopisné stránky díla F. Kafky
/kniha v Jeruzalémě / výtisky knih Jerusalem, Mnohojazyčné překlady F. K.
Učebnice hebrejštiny
TBC - bacily
Kafka + Ottla
Dora Dymantová
Staří Kafkovy rodiče - objímající se
Kafka se setrami
Dopis rodičům
TITULEK - podle faksimile

—————————————————————————————
moje

DRUHÁ MOŽNOST.
Souhrn - Zámek - IV. Kapitola.

Frída, která se mu hned po odchodu pomocníků usadila na klíně, řekla:
-Co máš, miláčku, proti nim? — Neustále na mně číhají, je to hnusné, - řekl K. - Myslím, že ti rozumím, řekla a pověsila se mu na krk, ale nemohla už ze sebe dostat další slova, a protože židle stála vedle postele, překotili se a spadli dolů. Tam leželi, ale ne v takové oddanosti jako tenkrát v noci. Ona cosi hledala a on cosi hledal a jejich obětí a jejich vzpínající se těla jim nedával zapomenout, jako když psi zoufale ryjí v zemi, tak se oni ryli ve svých tělech, a bezmocně, zklamaně, aby ještě nabrali zbytek štěstí, přijížděly jejich jazyky široce druhovu tvář.

Str. 37 - kopie textu F. Kafky

Str. 38 - 40 - Souhrn zkrácení s malými úpravami slovosledu.
ZÁMEK.
1. část - začátek - I. Kapitola.
Bylo už pozdě večer, když K. Dorazil na místo. Vesnice ležela pod hlubokým sněhem. Zámecké návrší nebylo vidět, obklopovala je mlha a tma, ani nepatrný záblesk světla nepřipomínal velký zámek.
Pak se vydal hledat nocleh, v hospodě byli ještě vzhůru, hospodský neměl sice nic k pronajmutí, ale pozdní host ho velice překvapil a zmátl, a tak ho chtěl nechat přespat na slamníku v lokále. K. souhlasil.
Ale už zakrátko nato ho probudili. Nad ním stál vedle hospodského nějaký po městskou oblečený mladík, představil se jako syn kastelána a řekl: - Tato vesnice patří zámku. Vy však nemáte povolení zde spát anebo jste je aspoň nepředložil.-
K. se napůl posadil a řekl: - Do jaké vesnice jsem to zabloudil? Copak tady je nějaký zámek?-
Už připravený xerox první str. Jsem někam založila. Totiž. Založila. Chápete už, co dokážou skrejškové?

ZÁMEK.
1. část - začátek I. KAPITOLA.
Bylo už pozdě večer, když K. dorazil na místo. Vesnice ležela pod hlubokým sněhem. Zámecké návrší nebylo vidět, obklopovala je mlha a tma, ani nepatrný záblesk světla nepřipomínal velký zámek. Dlouho stál K. na dřevěném mostě vedoucím od silnice ke vsi a díval se nahoru do zdánlivé prázdnoty.
Pak se vydal hledat nocleh. V hospodě byli ještě vzhůru, hospodský neměl sice nic k pronajmutí, ale pozdní host ho velice překvapil a zmátl, a tak ho chtěl nechat přespat na slamníku v lokále. K. souhlasil. Pár sedláků sedělo ještě u piva, on se však s nikým nechtěl bavit, sám si snesl z půdy slamník a ulehl kousek od kamen. Bylo teplo, sedláci byli potichu, ještě si je unavenýma očima trochu prohlížel, pak usnul.
Ale už zakrátko nato ho probudili. Nad ním stál vedle hospodského nějaký po městsku oblečený mladík, obličejem připomínal herce, s úzkýma očima a hustým obočím. Sedláci tu také ještě pořád byli, někteří si pootočili židle, aby líp viděli a slyšeli. Mladík se velmi zdvořile omluvil, že K. Budí, představil se jako syn zámeckého kastelána a řekl: - „Tato vesnice patří zámku, kdo tu bydlí nebo přenocuje, ten v jistém smyslu bydlí nebo přenocuje na zámku. A to nikdo bez hraběcího povolení nesmí. Vy však takové povolení nemáte anebo jste je aspoň nepředložil.“
K. se napůl posadil, uhladil si vlasy, zespodu se na oba podíval a řekl:
„Do jaké vesnice jsem to zabloudil? Copak tady je nějaký zámek?“

Souhrn - Zámek - III. kapitola
Avšak v tichu, jež teď náhle nastalo, uslyšel K. Z chodby kroky. Aby se dostal do bezpečí, skočil za výčepní pult, který skýtal jedinou možnost úkrytu. Protože tu chtěl přespat, musel dát pozor, aby ho nikdo neviděl. Proto, když se dveře otevřely, vklouzl pod pult. Byl to hostinský. - Frído! - zavolal a prošel několikrát místností.
Frída se brzy vrátila a o K. se ani nezmínila, hostinský to musel posléze učinit sám. - A kde je zeměměřič? - zeptal se. -Nejspíš už dávno odešel,- řekla Frída. -Možná, že se schoval, -řekl hostinský. -Třeba se schoval tady dole, - řekla Frída, sehnula se ke K., políbila ho a řekla a zase vyskočila a zarmouceně řekla: - Ne, není tady.-
Ještě snad hostinský nevyšel z místnosti, už vypnula Frída elektrické světlo a byla u K. pod pultem. -Miláčku, můj sladký miláčku, šeptala. Objali se, drobné tělo žhnulo v K.ových rukou.

Str. 41 - kopie textu F. Kafky

Str. 42 - Souhrn zkrácení s malými úpravami slovosledu.
PROCES.
část - začátek
Patrně učinil někdo na Josefa K. křivé udání neboť byl jednou ráno zatčen. Kuchařka paní Grubachové, jeho bytné, která mu každý den ráno kolem osmě přinášela snídani, tentokrát nepřišla. To se ještě nikdy nestalo. Čekal ještě chvilku, potom však, udivený i hladový zároveň, zazvonil. Ihned se ozvalo zaklepání a vešel nějaký muž. „Kdo jste“?, ptal se K. a hned se napolo vztyčil v posteli. Muž však přešel otázku a řekl mu jen: „Zvonil jste?“ - „Ať mi Anna přinese snídani,“ řekl K. a pokoušel se zjistit, kdo vlastně je ten člověk tím, že ho neustále pozoroval. Muž pootevřel dveře a řekl komusi, kdo patrně stál za nimi: „Chce, aby mu Anna přinesla snídani.“

2. část - konec.
Dostali se rychle ven z města, jež se tímto směrem skoro bez přechodu přimykalo k polím. Malý kamenný lom, opuštěný a tichy, byl poblíž domu ještě docela městského. Bylo to blízko u té stěny lomu, pánové posadili K. na zem, opřeli ho o jeden vylomený kámen a položili mu na něj hlavu. Pak jeden pán rozepjal kabát a vytáhl dlouhý, tenký řeznický nůž, broušený po obou stranách.
K. utkvěl zrakem na posledním poschodí domu, sousedícího z lomem. Rozletěly se tam okenice jednoho okna, jakýsi člověk se vyklonil prudce ven a ještě rozpřáhl ruce do dálky. Kdo to je? Přítel? Někdo, kdo chce pomoci? Kde je soudce, jehož nikdy nespatřil? Kde je soud, k němuž se nedostal?
Ale ruce jednoho z pánů sevřely K. hrdlo a druhý pán mu vrazil nůž do srdce a dvakrát jej tam obrátil. „Jako pes,“ řekl K., bylo to, jakoby ho ten stud měl přežít.

Str. 43 - 45 kopie textu F. Kafky