EK002858_0002+0004-0005+0008

Ester Krumbachová:

G O L E M.
/Námět pro TV drama./

Psáno výhradně pro Petra Freistadta - Tel-Aviv
Červen 1991.

Námět GOLEM.

Praha na přelomu 16. a 17. století byla jedním z nejvýstřednějších a nejzajímavějších měst Evropy. Tato doba je dodnes označována jako „doba rudolfinská“.
Rudolf II., císař římský a král český z rodu Habsburgů, zvolil totiž nikoliv Vídeň, ale Prahu za své sídelní, korunní město.
Přesto, že byl vychován na dvoře svého strýce Filipa II. v katolicky fanatickém Španělsku, zachoval si náboženskou toleranci a židovskou otázku bral spíše lhostejně nežli jinak.
Jeho vzdělání, inteligence a záliba v bizarnostech všech druhů nebyla sice právě nejlepším vkladem do politického řízení země, zato však do Prahy přivolala řady umělců všech národností, stejně jako dobrodruhy odevšud - ale také i řadu význačných vědeckých osobností. Zvláště pak astronomové byli u císařova dvoru vítání, mimo jiné Dán Tycho de Brahe, Němec Johannes Kepler a hodinový mechanik Jost Buergi, Švýcar, kterému se podařilo zrekapitulovat časové dimenze až po vteřinovou ručičku.
V tomto klimatu se zrodila legenda o rabínu, jehož jméno je nerozlučně spjato s rudolfinskou Prahou. Byl to Jehuda Lõw den Becalel, známější pod jménem rabín Lõwy, velký znalec matematiky, fyziky a astrologie.
Dne 16. února 1592 poskytl císař Rudolf rabínu Lõwymu osobní slyšení. Tvrdilo se, že běželo o rabínovu prosbu zmírnit tvrdost pražského ghetta, což se skutečně za jeho život stalo, ale příčina tkvěla hlouběji: císař se zabýval tajemstvími vesmíru, toužil proniknout do oblasti mystiky a životního tajemství. Toto setkání, mnohokrát opakované vyneslo rabínovi Lõvymu pověst zázračného muže, protože ho jako Žida, byť ve vysokém postavení, přijímá sám mocný křesťanský císař.
Tento rabín byl právě tvůrcem pražského Golema.
Jedna z variant, jak se tvoří Golem: z panenské země uhněteme loutku a pak s ní víckrát otáčíme, při čemž předříkáváme - s mnohonásobnými obměnami - písmena jména Božího.
/Jedna z variant ukládá čtyřistašedesátině otáčky./
Pak se panákovi vryje do čela slovo Emet nebo se mu vloží do úst uchem, lísteček s nevyslovitelným jménem Boha. Poněvadž při stvoření světa abecední znaky měli podstatnou úlohu, stejně jako čísla, tak i modelování umělého člověka, této napodobeniny výtvoru božího, využívá mocného přispění slova. A magická síla slova, zvláště pak písmen jména božího, dodá ubohé hlíně pudy a pohybové instinkty.
Pražská židovská legenda vypráví následující příběh:
V určenou podvečerní hodinu uhnětl rabín Lõwy z hlíny břehů Vltavy, smíšené s vltavskou vodou Golema. Vložil mu do úst schéma a Golem s ním odešel poslušně do.jeho domu.
Golem sloužil v rabínově domě celé jeho rodině, plnil všechny příkazy poslušně a němě a když nastala hodina spánku, vyjmul rabín Golemovi posvátný lístek, aby jej ráno znovu uvedl do pohybu.
Někde se však stala chyba.
V Golemovi se náhle pohnulo tajemství života, což rabín Lõwy nepředpokládal anebo nevěděl, že je taková věc možná, ač byl hluboce zasvěcen do tajných nauk. Uniklo mu tedy, že Golem přestává slepě poslouchat a že se ponenáhlu mění.
Cosi jako vlastní tajemná podstata bytí pronikala postupně víc a víc hliněným tělem, jakoby vdechnutí život dal hmotě něco, co vzdáleně připomínalo duši. Golemovy náhlé záchvaty zuřivosti signalizovaly nějaké vnitřní tajemné zoufalství, rabín Lõwy však Golema pokaždé zkrotil a zklidnil pouhým slovem a tak naneštěstí nevěděl, že se mu něco nepostřehnutelného vymklo z rukou.
Golem, podobný vzbouřenému andělu proti Bohu, se vzbouřil proti svému bytí. Jeho zasmušilá poslušnost, střídající se se zuřivým odporem k vyplnění daného rozkazu, se stále nashromažďovala, až konečně došlo k výbuchu.
Jednoho dne Golem vyšel sám bez příkazu rabína Lõwyho z jeho domu a sám ze své vlastní hliněné vůle začal ničit a rozbíjet, stejně jako zabíjet všechno ve svém dosahu.
Zděšení občané ghetta dlouho hledali rabína Lõwyho, až se jim ho podařilo nalézt, aby Golema zastavil v jeho strašlivé síle ničit.
Rabín se postavil rozzuřenému Golemovi do cesty a přikázal mu mocným hlasem, aby zůstal stát. A Golem prohrál své ubohé bytí, protože neodolal nikdy rabínově příkazu - byl to jeho tvůrce - a tak magický příkaz uposlechl, rabín Lõwy mu vyjmul z úst schéma s nevyslovitelným jménem Boha a v ten okamžik pouze rozbité kusy zaschlé hlíny, ležící na zemi byly  jediným důkazem, že Golem vůbec kdy žil. Tak rychle ztratil Golem život i sílu, že po vyjmutí lístku padl k zemi a rozbil se.
Čeho se asi zalekl mocný rabín, že rozbité střepy z Golemova těla odnesl neznámo kam, aby se jich nikdy nikdo ani nedotkl a nikdo se o nich už nikdy nedozvěděl?
Některá z legend tvrdí, že rabín Lõwy ukryl zbytky Golema na půdě Staronové synagogy, jiná, že je tajně pohřbil u zdi Starého židovského hřbitova, kde je pochován i on, rabín Lõwy.
Také se vypráví, že kdokoliv se pokusil najít zbytky Golemova těla, krátce nato zemřel.
Legenda zůstává stále otevřená a živá jako rudolfinská Praha.
V každém slově může být zašifrovaná tajemná pravda, to je podstata každé legendy. Zbytky golema se nikdy nenašly.
Ale co, když se jednou najdou?

pozn: Tři kavalíři - synagoga Lõwy - na památku toho se čte žalm x 2x